Přinášíme Vám další rozhovor, ve kterém se potkává svět fitness s opravdu vysokými horami. Podívejte se na poutavé vyprávění Daniely Novobilské o úspěšném výstupu na Mont Blanc z letošního června, na její zážitky z extrémních závodů Beskydská sedmička, výstupy ve Vysokých Tatrách, tréninky v posilovně i její přípravu na první soutěž v bikiny fitness.
Ahoj Danielo, mám velkou radost, že se s námi v rozhovoru podělíš o své zážitky z červnového výstupu na Mont Blanc i o své sportovní zkušenosti. Nejprve bych Tě ale rád poprosil, aby ses našim čtenářům krátce představila.
Ahoj Lukáši, je mi ctí se s vámi podělit o své zážitky. Mé jméno je Daniela Novobilská, ještě pár dní si užívám věk 29 let, žiji v Ostravě, kde jsem se i narodila. Pracuji jako přijímací technik Citroën ve firmě Kodecar. Kromě několika sportů různého zaměření patří mezi mé zájmy hudba a to jak hra na nástroje, tak i poslech. Ráda navštěvuji koncerty i divadla.
Nesmírně mě zaujalo, že jsi na podzim 2015 startovala v kategorii bikiny fitness a na jaře 2016 jsi vystoupila na Mont Blanc. V přípravě na tento rozhovor jsem ale na Tvém profilu narazil na řadu starších fotografií nejen z vysokých hor a posilovny, ale i z horských kol a tanečních vystoupení. Jakým všem sportům ses tedy v průběhu svého života postupně věnovala?
Sportovala jsem od malička, ještě v mateřské školce jsem chodila do pohybového kroužku tance i gymnastiky, ve druhé třídě základní školy jsem se začala věnovat basketbalu, který mě držel i po dobu studia na Sportovním gymnáziu. Bohužel, v tomto sportu jsem díky výšce neměla úspěch a tak mě po tanečním kurzu zaujal latinskoamerický tanec, vyjela jsem na pár soutěží a nějaké ocenění si schovávám ve vitrínce 🙂 . V dospělosti už jen rekreačně kolo, lyže, fitness, brusle a horská turistika.
Kdy sis v životě sáhla ve sportu nejvíce na dno? Byl to výstup na Mont Blanc nebo třeba první zkušenost se závodem Beskydská sedmička (B7) 🙂 ?
Kdy? Asi minulý týden na B7. Mont Blanc je taky hodně náročný, ale B7 je extrém a to doslova.
Jak sis užila letošní ročník Beskydské sedmičky?
Užila a cítím to ještě dnes 🙂 . Mám ráda ten pocit vyčerpání, únavy a bolesti… Bohužel, letos nás závod ale přemohl a poslední vrchol jsme museli vzdát. Loni jsme si to splnili, letos to nevyšlo, i prohrávat se musí člověk naučit, ke sportu to patří. Takže příští rok to zkusíme znovu!
Je samozřejmě dost zajímavé Tě vidět na jedné fotce v „plné polní“ na ledovci s cepíny a pak na vlastní oči, jak se v plavkách s gelovými nehty chystáš na pódium závodů v bikiny fitness 🙂 . Jak myšlenka na závody v bikiny vznikla? Může za to Tvůj bratr, který je mistr ČR v kulturistice?
Začala jsem cvičit, abych posílila tělo pro jiné sporty a o závodech Bikin jsem nechtěla ani slyšet. Byla to pro mě zvláštní disciplína tzv. „Barbínek“, za kterou se teda nepovažuji, nicméně mi to nedalo a podívala se na závody a na tuto disciplínu se zaměřila. V tu chvíli jsem si řekla, že zkusit se má vše a jdu do toho 🙂 . Pak následovala příprava s bratrem, který se mi po celou dobu věnoval a představa, že se o mě bude starat v zákulisí tak, jako já o něj předešlé roky, mě rozproudila ještě víc, že si na chvíli vyměníme role.
Když jsi absolvovala závody v bikiny fitness i náročné horské výstupy v Tatrách i Alpách, neodpustím si srovnávací otázku pro ilustraci čtenářům z komunity fitness i lidí z hor 🙂 . Jaký sport je náročnější? Závodní bikiny fitness se všemi dietami nebo horská turistika s aklimatizačními výstupy apod.?
Tohle vůbec nejde srovnávat. Příprava na závody bikiny fitness byla dřina, znamená to cvičit, i když jsi unavený, a mít vůli dodržovat stravu, držet dietu a pořád mít energii na trénink. Já jsem se navíc v té době připravovala na první závody B7, takže o to bylo těžší zkombinovat tyto dva rozdílné sporty. Turistika je úplně jiný sport, tam člověk potřebuje druh kondice, který ve fitku nenajdeš. Aklimatizační výstupy jsou o výšce, kde je řídký vzduch, špatně se dýchá, špatně se chodí. Je to o fyzické kondici. Absolutně nejde tyto dva sporty srovnávat, ale určitě má každý z nich své kouzlo.
Jak vypadá v praxi Tvůj obvyklý tréninkový týden? Jinými slovy, jak se Ti daří jednotlivé sporty kombinovat?
Vrátím se k týdnům, kdy jsem se připravovala na závody Bikin a Beskydskou sedmičku. V pondělí jsem měla fitko, po fitku cca 5 km běh a po běhu, pokud zbýval čas, tak plavání. V úterý výstup na Lysou horu, ve středu fitko a běh, ve čtvrtek opět Lysá nebo jen běh, v pátek fitko. O víkendu buď výjezd do Tater nebo hory u nás v Beskydech a nebo taky někdy odpočinek 🙂 .
Co pro Tebe vlastně hory znamenají na duchovní/psychologické rovině? Čím Tě celý život přitahují?
Hory pro mě znamenají především velký respekt. Bývají mnohdy zrádné a nebezpečné. Já si na horách po psychické stránce odpočinu, vyčistím hlavu. Taky kolem sebe vidím spoustu krásné přírody a když vystoupám na vrchol, část vidím i pod sebou. Je to kolikrát dřina, ale neskutečný pocit.
Ocitla ses při svých častých výpravách do vysokých hor někdy v situaci, kdy to již bylo opravdu „o život“?
Určitě ano, na výpravě na Mont Blanc byly místa, kde může jít o život. Myslím, že z části jde o život i na B7. A také často jezdím do různých míst slovenských Tater, kde když to člověk podcení, tak hrozí nebezpečí, zejména když počasí nepřeje.
Co je Tvojí hlavní motivací pro to tato rizika a fyzické i psychické trápení opakovaně podstupovat?
Moje motivace je hlavně můj dobrý pocit a ten já mám z každého splněného cíle. I když je to častokrát velmi náročné a říkám si, proč se tak trápím, tak cítím, že je to přesně ono, když dojdu do cíle. Baví mě to, láká mě to, mám ráda adrenalin a možná i trošku riskovat. Prostě mě to naplňuje.
Výstup na Mont Blanc (4 809 m)
Pojďme se konečně podívat na Tvůj zážitek z výstupu na Mont Blanc a začněme pěkně od začátku. Kdy tato myšlenka poprvé vznikla a jaký byl před tím Tvůj nejnáročnější výstup?
Tato myšlenka vznikla vlastně pár dní po zdolání loňské B7. Říkala jsem si, že tuto metu jsem zvládla, tak co bude tedy další cíl? A z druhé strany se ozvalo, co tak Mont Blanc 🙂 ? No a hned začaly přípravy! Můj nejnáročnější výstup byla opravdu ta B7 a krom toho Priečné sedlo. Náročná turistika, která je uprostřed doplněná řetězy po skále bez jištění.
Jak taková příprava na výstup na Mont Blanc probíhá po fyzické, psychické i organizační stránce?
Příprava probíhala po fyzické stránce různými výstupy, ať už to byly Tatry, Lysá hora, fitko i běh, ale nic extrémního. Psychika pracovala hodně, měla jsem obavy, čím více se to blížilo, a strach, hodně jsem si o výstupu četla různé články, dívala se na videa… Co se organizace týká, to za mne zvládla cestovní kancelář, přes kterou jsme se vypravili, a hlavně průvodce, který nás vedl.
Popiš nám prosím, co všechno bezprostředně předcházelo samotnému výstupu na Mont Blanc.
Výprava začala už několik týdnů před samotným odjezdem. Bylo třeba dokoupit výbavu, která nám pro tento výstup chyběla, i když jsme už spoustu věcí měli. Nikdy jsem na takové expedici, kde by se spalo ve stanu ve vysokohorských podmínkách, nebyla, tudíž jsem se hodně ptala, abych nic nezapomněla a vše si postupně připravovala. Když nastal den odjezdu, začala i lehká nervozita. Ten den jsem odjížděla vlakem z Ostravy do Prahy, odkud jsme potom dodávkou se zbytkem expedice odjížděli do Itálie na Monte Rosu, kde jsme dělali aklimatizační výstupy. Auto jsme nechali zaparkované v údolí, vzali krosny s potřebným vybavením a začali stoupat k chatě Rifugio Guide della Val d’Ayas (3 420 m). Cesta byla velice náročná a dlouhá, ve večerních hodinách jsme se dostali na chatu, kde jsme měli večeři a mohli přespat. Brzy ráno jsme vstávali, abychom stihli za dobrého počasí vystoupat na první vrchol aklimatizačního výstupu, což byl vrchol Breithorn (4164 m). Bohužel počasí se natolik pokazilo, že nešlo vidět na metr před sebe, tak jsme těsně před vrcholem skupinu otočili. Bylo riziko, že se ztratíme a to se taky po zpáteční cestě stalo. Cestu jsme nakonec ale našli a v pořádku dorazili zpět na chatu. Překvapující pro mě bylo, kolik lavin v těchto horách padá. Poprvé jsem viděla padat lavinu, byl to zvuk silného hřmění. A opravdu padala jedna za druhou všude kolem nás. Další den jsme opět vstali a pokusili se Breithorn zdolat. Už ze začátku jsem cítila, jak jsem vysílená a jak tělo vypovídá, nicméně mě průvodce uklidnil, podpořil a já tu náročnou trasu vystoupala až na vrchol. Aklimatizační výstup byl splněn, mohli jsme sestoupat zpět na chatu, kde jsme si sbalili věci a sestoupali do údolí. Tato cesta byla taky hodně náročná, protože byl vysoký a mokrý sníh, bořili jsme se až po pás a navzájem se museli vykopávat. Taky jsme i přes kvalitní výbavu promočili oblečení a hlavně boty, ve kterých jsme měli pokračovat na hlavní výstup. Po dlouhé době jsme dorazili do údolí, odkud jsme se autem přesunuli do penzionu. Tam jsme se konečně umyli, usušili a trošku vyspali. Další den jsme se v poledne vypravili do Francie.
Jak následně probíhal samotný výstup na Mont Blanc?
Dorazili jsme do Chamonix, sbalili krosnu, stan, karimatku a spacák a šli ke stanici zubačky, která nás vyvezla do stanice de Bionnassay (2372m). Odtud nás čekal výstup do prvního tábora k chatě Tête Rousse (3167 m), kam jsme dorazili v pozdních hodinách a promočení. Postavili jsme stan, do chaty si šli udělat jídlo a pak kolem 1h v noci šli spát. Aby mi boty před stanem nezmrzli, musela jsem si je dát k sobě do spacáku. Něco okolo druhé hodiny ranní jsme se začali chystat na samotný výstup. Mé pocity se začaly mísit, strach a obavy se stupňovaly a byla jsem na kraji rozhodnutí, zda jít či nejít. Zvolila jsem si nakonec první variantu a tak mě pomalu začali uvazovat do sedáku a na lano a ve 2:30 jsme se vydali dobýt vrchol. Výstup na chatu Refuge du Goûter (3815m) byl přes kuloár, kde se valí velké kamení a musíte tento úsek proběhnout co nejrychleji. Pak stoupáte po skále až k chatě. Dále už není nijak technicky náročný výstup, ale vzhledem k výšce se jde hůře a hůře. Jste schopni ujít maximálně 20 kroků a pak musíte odpočívat a takto se pokračuje až k vrcholu. Několikrát za cestu to chcete vzdát, protože máte pocit, že vrchol, místo aby se přibližoval, tak se neustále oddaluje 🙂 . Jdete už několik hodin a pořád nejste v cíli. Dochází voda, jíte jen sníh, skupina už jde z posledních sil, tak se na laně navzájem vytahujete. Vrchol už se začal pomalu přibližovat, když se přede mnou objevila ledovcová stěna a já se ptala průvodce, jak tohle mám vylézt a hlavně, jak tohle následně slezu zpátky? Nakonec asi ani neumím popsat, jak jsem se dostala nahoru, ale byla jsem tam. Zbýval ještě kus do vrcholu, ale všemi silami jsme se na něj vyšplhali. Bylo zhruba 13:30. Protože jsme měli před sebou velký kus cesty zpátky a únava sílila, nezdrželi jsme se na vrcholu dlouho a začali sestupovat k táboru. Cesta byla dlouhá a zdála se být nekonečná, únava narůstala, nohy se motaly, motivace už také nebyla a tak jsme vší silou postupně sestupovali. Když jsme dorazili k chatě Gouter, čekal nás ještě těžší sestup. Já jsem se hodně bála, protože teď jsem už viděla, kudy cesta vede, v noci to člověk nevnímá. Nikde se nešlo chytit žádného lana, jistila jsem se jen cepínem, který v mokrém tajícím sněhu nedržel, nohy už byly nejisté, blížila se bouřka a čas nás tlačil. Jeden ze skupiny mě vedl a pomohl mi dostat se do tábora, kde jsme dorazili okolo 21h. Šli jsme se ohřát a najíst do chaty a začal tak silný vítr, že nám odnesl stan o kus dál. Přespali jsme v chatě na zemi a druhý den měli sestoupat do údolí. Byla ale tak silná bouřka a vichřice, že jsme dlouho vyčkávali. Bouřka ale neustupovala, a tak jsme se i přes nebezpečné počasí museli vydat na cestu. Silný nárazový vítr a vánice mě shazovaly ze skály, měla jsem strach a v očích slzy, že to jsou mé poslední minuty a určitě spadnu, že se už neudržím na nohách. Při sestupu navíc byly úzké cestičky a hluboké propady dolů, vše klouzalo. Stačilo ale sestoupat 200 výškových metrů a vše ustalo a až do údolí se šlo příjemně a hlavně s pocitem, že jsme konečně dole i s dosaženým cílem.
Byl v průběhu celého výstupu nějaký moment, kdy sis říkala, že se otočíš a výstup vzdáš?
Ano, jeden moment byl. Bylo to v noci, kdy po hodině spánku ve stanu jsme měli začít stoupat z chaty Tête Rousse. V tu chvíli jsem se strašně rozklepala, přišel strach, zima a já si říkala, že to vzdám. Naštěstí to nemám v povaze, jsem bojovník a neumím se vzdávat svých cílů, tak jsem nakonec šla dobýt vrchol Evropy a jsem za to vděčná.
Na FB sis stěžovala, že i přes kvalitní vybavení jsi byla celý výstup neustále mokrá a v mokrých botech. Čím to bylo způsobené? A Jak vypadá taková noc ve stanu v mokru a na sněhu?
Bylo to způsobené mokrým tajícím sněhem, který byl hluboký a my se v něm bořili po pás. Stačila chvíle a byli jsme mokří i přes kvalitní výbavu. Noc ve stanu vypadala potom tak, že jsem ve spacáku objímala boty, aby nezmrzly úplně 🙂 . Byla mi zima, vlhko a bylo málo místa.
Dozvěděla ses sama o sobě při výstupu něco nového 🙂 ?
Ano, dozvěděla jsem se to, že i přes různé překážky umím jít za svým cílem a snem a dokázat to.
Mám neustále v paměti Tvojí fotku s unaveným výrazem ve Tvých očích, když odjíždíte od Mont Blancu. Co se Ti honilo hlavou bezprostředně po úspěšném výstupu?
Už ani nevím, ale rozhodně mi vůbec v tu chvíli nedocházelo, že jsem vystoupala na Mont Blanc. Těšila jsem se domů do své postele do svého bytu a říkala si, že hned první slunečný den chci k vodě a odpočívat 🙂 . To, že jsem si splnila sen, mi došlo až po návratu domů.
Co pro Tebe tento výstup znamená nyní s odstupem času?
Už ta prvotní euforie odezněla, ale pořád to pro mě znamená to největší v mém různorodém sportování. Splněný sen plný emocí a smíšených pocitů. A také možná otevření cesty k dalším výškám.
Jaké máš plány a ambice do budoucna co se týká vysokohorské turistiky i dalších sportů?
Se mnou to je složité, protože často skáču z jednoho sportu ke druhému. Momentálně vím, že příští rok chci opět absolvovat B7, v hlavě probíhá myšlenka výstupu na Elbrus, ale nemám zatím okolo toho žádné informace. Ráda bych se zpět vrátila k cyklistice i lyžím, které jsem teď díky horám dala na druhou kolej. Taky se chci podívat někam do exotiky, takže vše je ještě otevřené.
Chtěla bych prostřednictvím tohoto rozhovoru něco vzkázat čtenářům, kteří s horskou turistikou teprve začínají?
Mohu vzkázat jen to, že hory jsou krásný úkaz přírody, ale jsou zrádné a nebezpečné, takže nepodceňte výbavu, svoji mysl a vydejte se vzhůru k jakýmkoliv výškám 🙂 !
Moc Ti děkuji, že sis udělal čas na rozhovor a inspiraci pro čtenáře coolturistika.cz a přeji Ti hodně dalších úspěšných výstupů a krásných zážitků z přírody.
Já moc děkuji, že jsem si opět připomněla zážitky a čtenářům přeji hodně sil a energie k uskutečnění svých cílů. Měj se hezky a hodně štěstí.
Výstup na Mont Blanc – fotogalerie
