Přinášíme Vám rozhovor s nejpopulárnějším závodníkem Spartan Race a velkým milovníkem přírody Romanem Kalou, který dlouhodobě spojuje silový trénink s pěšími výlety do hor. Podívejte se na Romanovo vyprávění o přírodě, překážkových závodech, pejscích i fitness v obsáhlém rozhovoru, který se uskutečnil v Olomouci v úterý 28. června 2016.
Ahoj Romane, v loňském roce ses stal pravděpodobně nejslavnějším závodníkem Spartan Race díky fotografii, která se líbila více než 4 tisícům lidí, s mnoha komentáři jako „Leonidas žije“. Díky dlouhým vousům a FB profilu si ale své soukromí dobře hlídáš. Mohl by ses proto našim čtenářům na úvod krátce představit?
Ahoj, zdravím čtenáře coolturistika.cz. Jmenuji se Roman Kala, jsem z Olomouce a teď nedávno mi bylo 35 let. Pracuji v automobilovém průmyslu.
Na Tvém profilu lze najít mnoho fotek z crossfitu, zápasu, vysokých hor, klasické posilovny a dokonce i z běžeckých závodů. Mohl bys shrnout, jakým všem sportovním aktivitám ses v průběhu života věnoval?
Jasně, nejdříve jsem začínal s hokejem, ke kterému mě odmalička vedla máma. Ten jsem hrával asi 6 let, ale pak v pubertě mě to už přestalo bavit, hlavně ty ranní tréninky 🙂 . Začal jsem proto na škole dělat atletiku, plavat a pak začaly být trendem bojové sporty, takže jsme s klukama chodili boxovovat. V té době jsem začal také hodně cvičit s kamarádem, on chtěl zhubnout a já přibrat, tak jsme si řekli, že na to bude dobrá posilovna 🙂 U toho jsem nakonec zůstal a začal k tomu ještě zápasit v sambu a grapplingu. Takže v současné době je to hlavně posilovna a občas mě hodně baví nějaké silové a crossfitové závody. To pro mě byla výzva vyzkoušet si pořádně i fyzičku. Dvakrát jsem byl také na Spartan Race a někdy si dáme s kamarádem krátké běžecké závody…
Jako třeba do 10 kilometrů?
No klidně i do pěti… 😀
Jakých nejlepších závodních výsledků jsi dosáhl?
Nejvíce si vážím výsledků v sambu, ve kterém jsem byl tři roky po sobě na mistrovství ČR bronzový a k tomu nějaké mezinárodní závody. Je to asi 7 let zpátky. Trenér nás vedl hodně k závodění, vždycky říkal, že jeden závod Ti dá za 14 dní tréninku.
To jsi ještě neměl vousy, že?
Přesně 🙂
Mě samozřejmě nejvíce zaujala kombinace silového tréninku a hor, která u nás stále není příliš obvyklá. Prozraď nám, jak ses k výletům do hor původně dostal?
To začalo jednoduše tím, že mám prostě rád přírodu. Od malička mě vždycky bavilo vypadnout aspoň někam do lesa a ty hory se mi líbí ze všeho nejvíc. Je to lepší než někde ležet u moře, takže mám raději takovou aktivní dovolenou, prostě někam jít a zdolávat kopce. S kamarády nebo s přítelkyní si vždycky řekneme, že dosáhneme nějakého vrcholu a prostě tam dojdeme. Je to podobné jako překonat nějakou váhu a osobní rekord v posilovně třeba na benchpress. Lidi z fitcentra se mě hodně ptali, co mě na těch horách baví, ale vždycky jim říkám, že je to podobné jako cvičení.
Jaký je Tvůj největší zážitek z hor?
Nejnáročnější asi bylo, když jsme šli s kamarádem v prosinci do západních Tater, brzo se setmělo a museli jsme přespat v mínus 18 stupních ve stanu. Můj největší vrchol je zatím zimní výstup na Kriváň. Nádherné také bylo to, když jsme šli v zimě s přítelkyní v lavinovém nebezpečí na Terryho chatu. Dál už jsme se bez vybavení nedostali, byla tam hromada sněhu a měli jsme sebou pejsky. Vlastně všechny vrcholy mimo těch s kamarády zdoláváme spolu s pejsky. A co bylo opravdu TOP, tak minulý víkend výlet na Dachstein, kde jsme prošli několik vrcholů ve výšce kolem 2700 metrů.
Řekni našim čtenářům podrobněji, kde jsi strávil Štědrý den?
Kamarád by byl s rodiči, protože neměl přítelkyni, a já jsem byl v té době také už sám, takže jsme se domluvili, že když je to volno, uděláme si Štědrý den spolu ve stanu v západních Tatrách. 🙂
Jednou ze tří domén webových stránek je i rovina osobního rozvoje a sebepoznání v přírodě. Jak tento psychologický rozměr pobytu v horách vnímáš Ty?
Pro mě to je hlavně prostředek, jak si vyčistit hlavu. V práci toho mám kolikrát opravdu hodně a v přírodě to ze mě všechno úplně spadne, nemusím nad ničím přemýšlet. Přiznám se, že mi někdy vadí velké množství lidí, přeci jen jsem spíše introvert, takže ta přírodě je super, když jsem sám nebo s kamarády či přítelkyní na horách nebo v lese. To je pro mě nejvíc!
Takže do centra města moc nechodíš 🙂 ?
Centrum Olomouce ještě zvládám, ale kdybych šel na nějaký koncert, to bych byl opravdu špatný. Takže pro mě je spíše ten klid v přírodě, čerstvý vzduch, čistá hlava a užívat si výhledy.
Pojďme od psychologie k fitness. Oba dobře známe obavy většiny sportovců, kteří posilují, že nějaké pěší výlety mohou akorát spálit svalovou hmotu. Co si o tom myslíš?
Přiznám se, že dřív jsem si to myslel také, ale je to nesmysl. Samozřejmě, že na túře člověk něco shodí, ale to je tím, že vypotí nějakou vodu tak, jako kdyby dělal jakýkoliv jiný sport, šel si zaběhat apod. To ale hned doplníte pitím a jídlem večer na chatě a samozřejmě i po cestě je dobré doplňovat energii a tekutiny. Jasně, že kdybyste šli několik dní v kuse, tak by šla dolů i svalová hmota, ale jednodenní výlet nebo víkend na horách opravdu není problém, když se večer najíte a ráno zase dobře nasnídáte. S přítelkyní sebou míváme zabalenou sekanou, takže se vždycky zastavíme na nějakém vrcholu, sedíme, užíváme si výhledy a jíme sekanou. Do toho nějakou horalku, zákusek a jdeme dál, je to perfektní 😀 Opravdu si myslím, že stojí za to někam jít a vidět tu krásu, než řešit, jestli není kilo nebo dvě dole, stejně to je jenom voda.
Na facebooku lze vidět, že prakticky každý víkend trávíš na horách a na dlouhých výletech. Jak tedy vypadá v praxi Tvůj tréninkový týden?
Cvičit do posilovny většinou chodím od pondělí do pátku, občas mám někdy ve středu volno. A když jsme o víkendu zrovna doma, tak chodím v neděli na crossfit kruháče. Teď jsem se připravoval i na silové závody, takže jsem chodil ještě ke známému na zahradu, kde má strongman vybavení. Tam jsme trénovali to nošení kufrů, loglift, mrtvé tahy a podobně. Navíc, kamkoliv jedeme s přítelkyní, tak většinou vozíme kettlebelly a TRX v autě, takže když nejsme po túře moc utahaní, zacvičíme si i na horách.
Jen pro zajímavost, jaké jsou při takové porci cestování v přírodě Tvá běžná silová maxima? Jinými slovy, kolik zvedneš?
V benchpressu jsem dřív závodil, takže jsem při 82 kilogramech hmotnosti zvedal i 180 kg. Pak jsem si ale utrhnul prsní sval, takže dnes už zvedám méně a dělám více opakování. Nedávno jsem udělal 19 opakování se 110 kg, říkám tomu „rýsovačka“ 🙂 . Hodně mě baví dřepy, nejvíce jsem zvládnul 225 kg dvakrát při váze 90 kg. Na mrtvém tahu mám maximálku 250 kg.
Hodně lidí by mohlo podrobněji zajímat, jak to na dlouhých výletech a v horách řešíš s jídlem? Sekaná určitě není jediným zdrojem živin?
No, my to spíš neřešíme 😀 . Namažeme nějaké pečivo, vezmeme si banány, sekanou, klasika řízky a podobně. Taky je dobrý tuňák v konzervě a pak se prostě večer stavit v horské chatě na večeři. Protein ani sachariďák na hory určitě netahám a tyčinky jsou v zimě tvrdé a v létě rozteklé. To je lepší si vzít sušené maso.
Jak vypadá Tvůj jídelníček v běžném tréninkovém týdnu? Dnes jsou hodně populární různé paleo přístupy apod…
Já jsem to naštěstí nikdy řešit nemusel. Vždycky jsem byl hubený a spíš mám problém přibírat. Takže jsem se vždycky musel přejídat, abych něco přibral. Od malička jsem ujetý na sladké, takže po každém jídle si musím dát čokoládu 😀 Mám rád ty čokolády Milena a sušenky 😀 Ale teď v létě se snažím na večeři dát jen maso se zeleninou, obědy klasicky v práci nějaké maso s rýží nebo s bramborem, občas nějakou rybu a k snídani mám hrozně rád banánové placky od přítelkyně, která mi na to dává ještě ovoce. Jindy si dám tvaroh s ovocem nebo müsli s bílým jogurtem a různě to kombinuji. Myslím si, že masem a rýží nikdo nic nezkazí.
Nedá mi to se nezeptat na lehce kontroverzní téma překážkových závodů jako SpartanRace. Ty ses díky němu stal velmi populární, oba jsme ho běželi a zároveň jsme se tak i seznámili. Proto mě zaujal Tvůj příspěvek na téma náročnosti těchto závodů, který mnohé velmi překvapil.
Pro člověka, který se nějakému sportu věnuje, to moc náročné není. Samozřejmě, je to hlavně o běhání a to zvládne skoro každý. Já sám nejsem žádný běžec a zvládl jsem to. Stejně tak ty překážky nejsou moc náročné. Fyzicky jsem si na dno sáhl daleko více při jiných závodech, ať už v crossfitu a nebo v sambu. Ten crossfit je na fyzičku úplně něco jiného, když například jedete nějaké WODko 5-10 minut v kuse. U Spartan Race se můžeš zastavit a vydýchat. To já moc neuznávám.
Ještě bych se vyjádřil k té mojí fotce. Ono je spoustu lidí, kteří ten Spartan Race úplně „žerou“ a nevidí nic jiného. Podle mě se ale jedná o lidi, kteří nezkusili nic jiného a nezažili nic náročnějšího. Myslím si, že je daleko náročnější vyjít nějakou horu, když jdete celý den v kuse s 20 kg batohem na zádech. Navíc třeba v zimě ve sněhu a s velkým převýšením to je daleko náročnější než Spartan Race a navíc tam za to stojí i výhled. To je pro mě víc, než dojít na Spartan Race do cíle, to mě moc neuspokojilo.
Pojďme zpátky k turistice. Máš nějaké velké turistické sny a cíle, které bys rád zrealizoval?
Určitě zdolat vrcholy velkých hor, třeba těch nejvyšších v okolních zemích. Takové, kam už musíš s průvodcem jako třeba Gerlachovský štít, to by mě opravdu lákalo. Kamarád Dan, se kterým jezdím na hory, se teď chystá na Mont Blanc, tak mu moc držím palce. Je to nejvyšší hora Evropy, to musí být ohromný zážitek. On ty vrcholy jednotlivých států takhle sbírá, nedávno jel s jedním známým dodávkou po Evropě a vylezl po cestě i na nejvyšší horu Belgie, což bylo asi 20 schodů. Ale hlavně, že to má odškrtnuté. 😀
Procestoval jsi velkou část ČR, kde to máš nejraději?
U nás mám nejraději Krkonoše a Jeseníky, které mi samozřejmě vyhovují tím, že jsou z Olomouce kousek. Mám to rád na Pradědu, ale tam už je dnes hodně lidí, což je stejné i v Krkonoších.
…tak to nevím, jestli má smysl tímto rozhovorem další lidi do hor lákat 🙂 ?
No právě. 😀 Proto mě hory lákají daleko víc v zimě. V létě jsou hory krásné, ale v zimě je to daleko náročnější a nejde tam tolik lidí jako v létě. Krkonoše jsou ale krásné vždy a Šumava je taky nádherná. Když je velká zima a chci jít někam úplně bez lidí, tak vyrazím v týdnu na Praděd. Tuhle tam bylo mínus 15 a potkali jsme do deseti lidí, to je lepší. Rád bych všem doporučil cestu Bílou Opavou na Praděd, ta je opravdu velmi pěkná. Nebo jsme šli v říjnu na moji oblíbenou horu Králický Sněžník v dešti a za tmy, takže extrémní podmínky mi svědčí.
Jaké zahraniční hory se Ti líbí nejvíce?
Nejvíce mě zaujaly Vysoké Tatry a Malá Fatra, které jsou blízko, a teď samozřejmě rakouské Alpy, tam to opravdu stojí za to se podívat. Ti Rakušané se hlavně daleko více starají o přírodu, více si jí váží. O všechno se tam starají.
Nedá mi to lehce nezabrousit i do Tvého osobního života. Na každé fotce z několika posledních let je s Tebou i Tvůj pejsek, resp. fenka. Jak Tvoje tempo v horách zvládá?
No, už to občas moc nezvládá. 🙂 Je to plemeno cane corso, molos. Já ji nemám úplně od malička, ale od známého, který na ní neměl čas a nezvládal výchovu takového plemena. Od začátku jsem ji vedl k tomu, že jsme všude chodili, takže i když to je těžké plemeno, nemá s tím problém. Teď má už 7,5 roku. Procestoval jsem s ní většinu vrcholů u nás i na Slovensku, v zimě jsme byli na Terryho chatě. Příště bych si ale asi vybral na hory jiné plemeno, hubenější, protože když jdeme ze Sněžky, tak má třeba rozedřené tlapky. Ona má 50 kilogramů, takže ten sestup po kamenech jí dává zabrat. Přítelkyně má směsku, ale ten jede, do kopce nás táhne. 🙂
Čtenářky asi nyní velmi zklamu, když prozradím, že máš poslední půlrok velmi krásný vztah. Jako dva milovníci hor a fitness jezdíte neustále na výlety do přírody se dvěma pejsky. Jak náročné bylo potkat ženskou s podobnými zájmy?
No trvalo to dlouho 😀 Teďka je to fakt všechno perfektní. Je to holka, co sportuje závodně, takže ví, co to obnáší. Reprezentuje Českou republiku v raftingu. Má hlavu na sport i hory, takže si vždycky řekneme, že jdeme na vrchol a opravdu jdeme. Já jsem dříve zažil, že mi holka řekla, že tam nepůjde nebo mi jiná nadávala, kam jí to táhnu… 😀 Takže i takové mám zážitky, proto si vážím, že přítelkyně je na horách ráda a chce ty vrcholy zdolávat se mnou. Užili jsme si Vysoké Tatry, Malou Fatru, Alpy, Krkonoše, Jeseníky a další. Ve všem jsme si sedli, chodíme spolu cvičit, jezdíme spolu na závody. Jsem spokojený. 🙂
Co bys doporučil a vzkázal začátečníkům a případně fitness párům, které s výlety do přírody teprve začínají?
Já bych všem doporučil někam vyrazit, aby lidi viděli, jak to na horách vypadá a více si vážili přírody. Není to jen o tom být zavřený ve fitku. Je samozřejmě super něco těžkého zvednout, ale daleko lepší je dosáhnout nějakého vrcholu a užívat si výhledy. Zároveň si myslím, že to lidi ve vztahu mnohem více stmelí a zažijí daleko více zážitků. Na hory budou dlouho vzpomínat, že to bylo náročné, ale spolu to zvládli!
Moc Ti děkuji za rozhovor a za všechny čtenáře coolturistika.cz Ti přeji hodně dalších krásných výhledů a společných zážitků na horách a v přírodě.
Fotogalerie – Roman Kala
