Camino de Santiago (Svatojakubská cesta) je jedna z nejznámějších světových poutí s více než tisíciletou tradicí, na kterou se v současné době vydává každý rok přes 250.000 lidí z celého světa. Možná jste o této cestě už někdy slyšeli a nebo jste dokonce četli příběhy lidí, kterým tato cesta změnila život. Pravděpodobně Vás hned napadlo, co vůbec láká takové množství lidí k tomu pěšky vyrazit na stovky a stovky kilometrů dlouhou cestu. Proč o této pouti neustále vznikají nové knihy, filmy i televizní dokumenty a její popularita na celém světě každý rok roste? Co k cestě motivovalo Paula Coelho, který se po návratu z vykonané poutě v roce 1986 stal nejúspěšnějším brazilským spisovatelem všech dob? Co zde hledal otec a synovec známého hollywoodského herce Charlieho Sheena, kteří rok po dokončení poutě natočili o Caminu úspěšný film The Way (2010)? Proč byla tato cesta v roce 1993 zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO? A jaké je tedy reálné pozadí všech zázračných příběhů a nadšených vyprávění poutníků z celého světa?
Tři týdny po návratu do ČR nezbývá než potvrdit jediné: všechno, co se o Caminu vypráví, je pravda. A ačkoliv se jedná o intenzivní individuální prožitek, který je pomocí slov a fotografií jen velmi obtížně přenositelný, rád bych se Vám nyní pokusil přiblížit, jaké je Camino de Santiago. V tomto článku se nedozvíte žádné praktické informace. Ty budou sepsány až později v samostatných článcích. Cílem tohoto článků je Vám vlastníma očima vyprávět, co jsem na Caminu zažil a proč tolik lidí přitahuje. Na cestě jsem strávil 40 dní a ušel s 12 kg batohem každý metr celé 900 km dlouhé trasy Camino Francés z francouzského městečka Saint Jean Pied de Port až do Santiaga de Compostela a dále na Finisterru, považovanou celá staletí za konec světa. A myslím si, že celé Camino je úžasné díky kombinaci tří částí, které ji neoddělitelně tvoří – 1. příroda, 2. lidé a 3. osobní rozvoj (duchovno a spiritualita).
Příroda
Na první pohled jsou na Caminu nejvíce lákavé přírodní a historické krásy a to naprosto oprávněně. V průběhu cesty zažijete a uvidíte naprosto všechno. Přejdete troje nádherné hory, budete procházet hlubokými listnatými, jehličnatými i eukalyptovými lesy, půjdete po loukách, polích, vinicích i pastvinách, kde uvidíte velmi zblízka volně se pasoucí dobytek, ovce i koně. Celý jeden týden budete „ztraceni“ na náhorní plošině španělské Mesety, která díky nekonečným pšeničným polím a spalujícímu slunci vypadá jako poušť, abyste na konci cesty dorazili k Atlantskému oceánu a nevěřícně se procházeli po dlouhých písečných plážích, které vedou až na skalnatý mys Finisterre. Na místo, které bylo považované stovky a tisíce let za naprostý konec celého známého světa. V průběhu celé cesty si budete všímat, jak se příroda, lidé i architektura postupně proměňuje. Budete procházet kraji pastvin, vinic i pšeničných polí, abyste poslední týden v Galícii zažili proměny přírody i počasí několikrát za den. Celou cestu budete v každém městě potkávat staré románské kostely a gotické katedrály, míjet roztomilé domečky místních i obdivovat daleko starší památky z římských dob jako dva tisíce let staré lázně nebo cesty, po kterých přímo půjdete. A mnohokrát zažijete ten krásný cestovatelský pocit, kdy se vyhoupnete na nějaký hřeben a spatříte daleký obzor, ke kterému půjdete dalších několik dní. Každému se líbí něco jiného, ale na Caminu je díky této pestrosti velmi pravděpodobné, že tu každý objeví místa, která si zamiluje a nikdy na ně nezapomene… Aneb „místa v krajině odpovídají místům v srdci“.
Samostatnou kapitolou jsou východy Slunce. Nemusíte být nenapravitelný romantik ani čtenář Eckharta Tolle, aby Vás každé ráno uchvátily. Na Caminu totiž musíte z ubytoven pro poutníky vycházet dávno před úsvitem (obvykle nejpozději v 7:30, přičemž ve Španělsku je východ Slunce o více než hodinu později než v ČR) a tak jdete každé ráno nejprve hlubokou tmou a tichem. Díky tomu můžete sledovat, jak se postupně mění všechny barvy oblohy a začíná pomalu svítat. Těch několik chvil těsně před východem slunce je opravdu magických a pokaždé Vás pevně vtáhnou do přítomného okamžiku… Potkal jsem hodně lidí, kteří říkali, že právě východy slunce jsou pro ně nejkrásnější částí celého Camina.
Lidé
Druhou částí, která tvoří nezaměnitelnou atmosféru Camina, jsou lidé. Na Caminu potkáte v současné době opravdu lidi z celého světa – z Kanady a USA, Brazílie a Jižní Ameriky, hodně lidí z Austrálie a ze střední a západní Evropy, ale také z Izraele, Jižní Koreje, Japonska a samozřejmě velkou část tvoří lidé přímo ze Španělska. Seznámíte se tady s lidmi všech profesí, každého věku i sociálního postavení. Všichni se tady zdraví a pamatují si vaše jméno. Někteří jdou sólo, jiní přijeli ve skupině nebo skupinu vytvořili hned první den ve vlaku. Další zde poznají svoji lásku z Camina a vznikají zde nové páry. V každém případě zde potkáte mnoho neuvěřitelně milých lidí a získáte hodně „Camino friends“, se kterými povedete každý večer hodně spirituálních, religiózních nebo úplně praštěných diskusí 🙂 . Budete si s nimi vařit jídlo, sdílet společné pokoje ke spaní i koupelny. A také své zážitky z Camina a své osobní příběhy. Každý člověk si zde uvědomuje, že tady jste kvůli nějakému osobnímu důvodu. Camino není trek kolem Annapuren ani sportovní výkon. To vytváří zvláštní atmosféru laskavosti a sdílení, ve které – pokud chcete – můžete sdílet své příběhy a důvody k pouti s prakticky úplně cizími lidmi. A patrně díky tomu, že se již nikdy neuvidíte, drtivá většina lidí na Caminu odkládá své masky a role a jsou to zajímavá vyprávění a osudy. Potkal jsem zde rodinu vojáků z Británie (otec a dva namakaní potetovaní synové na steroidech), kteří byli neuvěřitelně milí a každé ráno všem pomáhali ošetřit puchýře a chodidla a všichni je měli rádi. Ale byl to na dlouho dobu jejich poslední společný výlet, protože starší syn půjde do vězení hned jak přistane na letišti kvůli prodeji zbraní. Jiní dva starší gentlemani z Kalifornie a Walesu se rozplakali dojetím u stolu na konci krásné komunitní večeře plné povídání hned na konci druhého dne. Byla tu i morbidně obézní Izraelka, která jezdila každou etapu autobusem, ale zároveň byla nejlepší stand-up komediantkou, kterou kdokoliv z nás před tím viděl 🙂 . Potkáte zde samozřejmě i méně přátelské lidi, abyste ale později zjistili, že sebou nesou 600 g kámen, který položí na kopci Cruz de Hierro na počest své zesnulé ženy. Pokud bych měl shrnout, co mě na lidech na Caminu nejvíce zaujalo, tak zjištění, které pozná každý cestovatel – bylo neuvěřitelně zajímavé slyšet celou škálu různých a odlišných názorů na různé věci od lidí ze všech koutů světa. A zároveň zjistit, že ačkoliv je někdo z Kanady, Kalifornie nebo z Austrálie, tak řeší ve svém životě úplně ty stejné problémy, starosti a situace a má naprosto stejné naděje, životní přání a sny jako Vy.
Osobní rozvoj (Duchovno a spiritualita)
Samozřejmě, že naprosto nejdůležitější součástí Camina je duchovní a spirituální rozměr, který tuto cestu odlišuje od všech ostatních. Ať již jsou Vaše otázky v oblasti osobního rozvoje a důvody k vykonání poutě jakékoliv, každý tu pravděpodobně najde své odpovědi tak, jako lidé stovky let v minulosti. Pokud jsou Vaším hlavním důvodem k vykonání pouti duchovní důvody, tedy vzestupná (duchovní) cesta osobního rozvoje, kterou většina náboženství nazývá jako cestu k Bohu (v jiných tradicích např. cestou k jednotě, světlu, univerzu apod.), máte zde každý den mnoho možností, jak se na této cestě rozvíjet. Potkal jsem na Caminu řadu lidí, kteří se přímo na cestě několikrát denně modlili, jiní meditovali apod. Prakticky v každém městečku a vesničce, kterými procházíte, můžete večer navštívit mše pro poutníky, kde získáte požehnání k dobré cestě. I když nejste věřící a nejdete do Santiaga prosit za odpuštění Vašich hříchů, všechny katedrály, kostely, diskuse lidí a celkově křesťanská tradice se Vás na Caminu hluboce dotkne. A pokud se opravdu nehlásíte k žádnému z tradičních náboženství, Camino Vám přesto tento duchovní rozměr ukáže na každém kroku v podobě nádherné přírody, mnoha zvířat a všech lidí z celého světa, které potkáte. Díky tomu si i ten největší cynik uvědomí řadu otázek, které jej jako jednotlivce přesahují a propojují se vším živým i neživým na světě okolo. Aneb „Já jsem ve všem a vše je ve mně.“
Pokud se nacházíte ve fázi života, kdy je pro Vás prioritní sestupná (spirituální) cesta do vlastního srdce za poznáním své vlastní duše a svého místa v životě a na světě, jste na tom nejlepším místě. Camino Vám totiž velmi intenzivně nastavuje zrcadlo. To, jak ke Caminu přistupujete (tzn. jak jdete rychle, jak interagujete s lidmi, jak řešíte vzniklé situace apod.), Vám totiž hodně prozradí o tom, kdo jste a jak přistupujete i ke své cestě životem. Než se něčemu novému naučíte v běžném životě, může to trvat půl roku různých událostí, setkání s lidmi a nových zkušeností. Tady tolik věcí a odpovědí můžete zažít v průběhu jediného dne. Musíte být ale připravení na to si tyto paralely mezi cestou a vlastním životem vysvětlovat a učit se z nich… Než jsem na Camino vyrazil, v diskusích jsem narazil na příspěvek od nějaké dívky, která měla pocit, že ke konci k ní cesta promlouvá. A ačkoliv to znělo jako důsledek hypoglykémie, musím přiznat, že je to pravda. Tedy ne, že by cesta „mluvila“, ale přináší Vám opravdu „na míru“ mnoho vnějších situací, ze kterých se můžete učit a získat své odpovědi. Zároveň se zde při řešení všech situací rychle naučíte, jak změnou vnitřního postoje velmi rychle ovlivníte i vnější cestu Caminem i životem. Aneb „Jak uvnitř, tak venku.“
A konečně, na Caminu budete mít obrovské množství příležitostí i pro osobní rozvoj v „klasické“ horizontální (materiální) rovině naší mysli. Na jednu stranu získáte ohromný prostor tzv. „naostřit pilu“, protože budete 40 dní aktivně odpočívat bez PC a internetu a můžete si pečlivě rozmyslet připravované projekty a získat nové nápady a inspiraci pro Vaši práci. Na druhou stranu budete muset každý den neustále překonávat spoustu různých překážek, které budou testovat a rozvíjet Vaší vůli, odolnost a dovednosti. Bylo by velkou chybou si na základě krásných fotek přírody myslet, že Camino je pohádkovou procházkou. Neoddělitelnou součástí Camina je ohromné množství puchýřů a všudypřítomná bolest nohou, chronické nevyspání ze společných přeplněných ubytoven, interakce s mnoha různými lidmi, shánění volného lůžka a jídla, nemoci a zranění, chůze několik dní podél silnice s hustým provozem a okolní zástavbou. Vaši trpělivost a komunikační schopnosti prověří v závěru tisíce turistů, kteří jdou pouze poslední část Camina a cestu si pletou s velkou párty. Někteří cestovatelé se těmto situacím snaží vyhnout spaním v hotelech a přejížděním nudných pasáží autobusem. Ale tohle všechno je neoddělitelnou součástí Camina tak, jako je tomu v životě – někdy musíte projít a překonat i těžké a únavné části cesty, abyste si pak o to více vážili těch nádherných a zažili překrásné okamžiky i setkání s fantastickými lidmi, které byste nikdy neobjevili, pokud byste si na cestě/v životě zvolili lehčí cestu.
Na Caminu jsem byl 2x nemocný a „ztratil“ dohromady 5 dní, ale jak mi řekl bývalý poutník a majitel pensionu v Beloradu, kde jsem prospal 2 dny a noci po návštěvě pohotovosti – Říká se, že první část Camina je o těle, druhá část o Vaší mysli a třetí o duši. Proto si opravdu myslím, že je nezbytné přejít sám všechny překážky, které otestují nejdříve vaše tělo, vůli a mysl, abyste se na Caminu mohli otevřít i svému duševnímu a duchovnímu rozvoji a objevit všechna tajemství, která Camino nabízí.
Závěr
Proč je tedy Camino de Santiago po celém světě tak populární? Myslím si, že díky této kombinaci tří částí Camina se jedná o unikátní přechodový rituál, který i v moderní době funguje stejně tak jako před tisícem let. Společnou motivací prakticky všech lidí, které jsem na Caminu potkal, byla nová naděje – naděje posunout se ve svém životě do další kapitoly, uzavřít minulost a rozmyslet si nějaké velké životní rozhodnutí, které bude utvářet budoucnost. A zároveň se nechat samotnou cestou do této nové fáze života proměnit a připravit – dospět, ověřit a rozvinout své schopnosti a získat nejen vhled do svého srdce, ale i nadhled a zkušenosti na celý život. Myslím si, že je velmi důležité si to uvědomit a nikdy nezapomenout na to, co Camino představuje – přechod a krok do další fáze. Ať už Vás k cestě motivuje cokoliv, je důležité po Caminu přestat utíkat, vrátit se a svým problémům nebo otázkám čelit. Ono je totiž velmi lákavé tomuto druhu cestování (poutnictví) propadnout, protože je to opravdu jednoduchý a lehký způsob života – vstát, jít, jíst a spát a o nic jiného se za celý den nestarat a být daleko od všech problémů. Je proto nesmírně důležité se vrátit zpátky a vše, co jste se na cestě naučili, použít zpátky doma ve svém životě, vztazích i práci... Buen Camino!
Poděkování
Rád bych nesmírně poděkoval všem milým lidem ve FB skupině Svatojakubská cesta – fórum, kteří mi dodali hodně cenných rad i odvahy. Zřizovatelem je web Svatojakubskacesta.blog.cz, kde najdete spoustu dalších praktických informací. Také bych chtěl moc poděkovat Ladislav Zibura, který mě svojí přednáškou velice motivoval a ukázal mi, že na takovou cestu může vyrazit úplně každý, ať už jste člověk z kanceláře nebo sportovec. Pouť je pro každého, ne jen pro sluncem a větrem ošlehané vousaté poutníky, jak jsem si dříve představoval. A konečně bych chtěl moc poděkovat i lidem z mého okolí a rodině – byl jsem velmi mile překvapený, jak pozitivně lidé na myšlenku vykonání pouti reagují a jak Vás podporují ve Vašem rozhodnutí.
PS: Veškeré praktické informace budou sepsány v dalších samostatných článcích o historii, trasách, vybavení, přípravě, dopravě, ubytování a stravování apod. Na stránkách uvidíte i další fotogalerie a celkem šest videopozdravů z různých částí Camina. Přesto, pokud byste měli jakékoliv dotazy na Svatojakubskou pouť, neváhejte mě kdykoliv kontaktovat prostřednictvím zprávy na FB stránce nebo emailem na info@coolturistika.cz .
Celou galerii 40 nejkrásnějších snímků přírody a východů slunce najdete na FB stránce kliknutím zde.