Přemýšlíte o výstupu na nejvyšší horu Slovinska a celých Julských Alp „turistickou“ variantou? Podívejte se na zážitky z našeho dvoudenního výstupu z vesnice Trenta, který se díky fantastickému počasí povedl přesně v den 30. narozenin 🙂 ! Hora Triglav (2846 m.n.m.) je pro Slovince velmi důležitá, je dokonce zobrazena ve státním znaku a na vlajce a od dob slovinského národního obrození platí nepsané pravidlo, že každý Slovinec by měl na vrchol alespoň jednou za život vystoupit. Mě hora vzhledem k logu stránek lákala již delší dobu hlavně kvůli své mytologii, protože své pojmenování prý získala podle starodávného slovanského boha Triglav (Trihlav, Trygław, Триглав), který byl podle lidové mytologie pánem nebe, země lidí i podzemní říše. Ačkoliv někteří autoři dnes tvrdí, že tuto spojitost mezi názvem hory a slovanským bohem nelze prokázat, nadšené články návštěvníků Triglavského národního parku dávaly tušit, že se bude v každém případě jednat o nádherný zážitek. Kvůli práci a dalším povinnostem jsme zvolili variantu přespání pouze jedné noci na Slovinsku v horské chatě s příjezdem domů druhý den v noci. Na jednu stranu je škoda, že nebylo více času na další túry v nádherném Triglavském národním parku, na druhou stranu nám ale zůstalo spoustu důvodů pro to se sem v budoucnu vracet 🙂 . Pro výstup jsme zvolili nejdelší „turistickou variantu“ ze západu z vesnice Trenta (650 m.n.m.) přes údolí řeky Zadnjica a sedlo Dolič, kterou lze celou bezpečně absolvovat bez ferratového setu, ale v závěrečném úseku je bezpodmínečně nutné mít přilbu kvůli riziku padajícího kamení od ostatních turistů. Druhou variantou z Trenty je pak strmější cesta přes sedlo Luknja po hřebeni Plemenice tzv. Bambergovou cestou. Zdaleka nejčastějším výchozím místem pro výstup na Triglav je ale jinak chata Aljažev dom (1015 m.n.m.) na severu, ke které se dá přijet autem, a vystoupit po „klasické“ Tomiškově cestě nebo variantou čez Prag na horskou chatu Triglavsky dom (2515 m.n.m.) a odtud za hodinu přes Malý Triglav (2739 m.n.m.) až na vrchol. Pro tuto cestu je potřebné mít ferratový set a i přes vyšší výchozí místo je rozumné rozdělit výstup na dva dny.
Popis výstupu na vrchol z Trenty
Vzdálenost: cca 15 km Převýšení: 2220 m Čas: 4:30 z Trenty do Koča na Doliču + 2:30 na vrchol Vybavení: helma
Naše dobrodružství začalo vlastně již 5 dní před odjezdem, kdy jsme kvůli velmi špatné předpovědi na víkend museli celou dlouho plánovanou akci zrušit. Všechny články totiž doporučovaly, že na Triglav není rozumné lézt za deště, protože skály a cesty neskutečně kloužou. A protože parta z Olomouce kolem Romana Kaly nemohla jet na začátku týdne, prvním „vítězstvím“ bylo sehnání parťáka, který si to mohl začátkem týdne zařídit v práci (a v rodině 🙂 ). Naštěstí vše dobře dopadlo a v pondělí ráno vyrážíme s mým nejlepším kamarádem ze studií po 5. hodině ráno z Prahy směr Dolní Dvořiště – Linz – Salzburg – Villach – Trenta. Necelých 700 km jsme v pohodě zvládli a kolem 14 hod dorazili před informační centrum v Trentě, kam doporučuji zajít ověřit předpověď počasí a naposledy si užít nádherná WC a čistou koupelnu 🙂 . Auto můžete nechat zde na prostorném volném parkovišti a nebo jej zaparkovat na kraji údolí Zadnjica na značeném parkovišti, ze kterého se můžete rovnou skočit vykoupat do řeky (viz. mapa). První třetina túry (vzdáleností, nikoliv časem) vede malebným údolím podél řeky Zadnjica s pouze mírným stoupáním (z 650 m.n.m. do cca 1000 m.n.m.) a fantastickými výhledy na postupně se otevírající údolí a vysoké hory nad nimi. Po tom, co projdete kolem několika chaloupek a lesem, otevře se Vám úchvatný výhled na trojvrchol hory Kanjavec (2569 m.n.m.) a sedlo Dolič, což je cíl prvního dne výstupu. Zespoda navíc vůbec nejsou vidět v ostrých skalních stěnách cesty, po kterých budete kličkovat několik dalších hodin výš, což vypadá hezky dobrodružně. Turistický rozcestník kousek před mostem přes řeku ukazuje čas 4:30 do Koča na Doliču a tento údaj rozhodně odpovídá. Jakmile se naposledy ochladíte v řece a přejdete most, začne pořádné stoupání do stěny. Stoupání je naštěstí hezky pestré – stoupáte lesem, mezi rozpálenými skálami i ve stínu a můžete si užívat krásné výhledy na protější horu Veliki Pihavec (2419 m.n.m.). Na každém dalším kroku je převýšení stranou od horské cesty opravdu epické, po chvíli jste několik stovek metrů nad okolním terénem. Kdo jste v mládí hráli RPG hru Gothic, určitě si na ni při stoupání vzpomenete 🙂 . Subjektivně nejkrásnější pasáž přichází zhruba ve výšce 1650 m.n.m. kdy po stoupání a kličkování mezi holými a rozpálenými skálami najednou vstoupíte do modřínového lesa v ostrém svahu, který Vám nabídne stín i klid. Navíc máte tu nejnáročnější pasáž za sebou, protože přibližně od 1800 m.n.m. pokračujete dlouhým traversem s minimálním stoupáním směrem k sedlu Dolič, odkud můžete vidět mnoho úžasných výhledů seshora na údolí Zadnjica i na ostatní daleké vrcholky Julských Alp. Až se nasytíte výhledů a uděláte pěkné fotografie, pod sedlem Dolič pravděpodobně také narazíte na stádo kamzíků a pokud předešlé dny pršelo, můžete dočerpat zásoby vody z pramínku ze skály. Ta je okolo Triglavu jinak velmi, velmi cenná, proto si zásoby vody dobře naplánujte. Kolem půl 8 jsme dorazili do Koča na Doliču ve 2151 m.n.m. a bohužel ji nemůžeme ve srovnání s jinými horskými chatami stejné kategorie např. v Rakouských Alpách doporučit. (Špatný poměr cena/kvalita v ubytování i jídle, tým mladých brigádníků = více než hodinové čekání na zamluvený pokoj, který jsme i přes včasnou telefonickou rezervaci nedostali a skončili stejně jako pozdě příchozí bez rezervace ve společné noclehárně, venkovní turecké záchody, žádná voda na umytí rukou apod…Příště raději půjdeme z této strany ještě kus dále do 2390 m a vyzkoušíme ubytování v Dom Planika nebo Triglavski dom při variantě ze severu.)
V úterý ráno nás přivítalo opravdu překrásné slunečné počasí a v 8 hodin jsme zahájili výstup na vrchol, nejprve krátkým ostřejším stoupáním na náhorní planinu, ze které se Vám otevře krásný výhled na vrcholovou pyramidu i na celé Julské Alpy. Časový údaj na rozcestníku u chaty ukazoval 2:30 na vrchol a rozhodně nelže. Další stoupání již není tak ostré a postupně se propracujete až pod vrcholovou pyramidu, kde se řada turistů rozhodla zanechat krosny a nahoru pokračovat jen nalehko. Pokud se budete stejnou cestou vracet, je to rozhodně dobrá volba, protože celý sestup bude bez těžké krosny daleko bezpečnější. Tady se k nám připojil další Čech Petr, který slovo „nalehko“ povýšil do dalšího rozměru (viz. konec videa 🙂 ). Samozřejmě, že i na vrcholu léta je po ránu pocitová teplota v této výšce kolem nuly. Výstup Triglavskou škrbinou z 2500 m.n.m je technicky a psychicky nejnáročnější částí celého výstupu, který má sice jen necelý kilometr délky, ale přes 350 m výšky a hrozí zde riziko pádu uvolněných kamenů od ostatních turistů. Proto je zde bezpodmínečně nutná helma. Ferratový set není potřeba, protože možnost jištění (za ocelové lano) je zde pouze na cca 10 % celé cesty, která je jinak opatřena ocelovými výběžky a různými úchyty usnadňujícími výstup na většině délky. Pokud máte základní zkušenosti s chůzí v exponovaném terénu, vyjde Vám dobré počasí a nemáte závratě, zvládne to každý. Nicméně není kam spěchat a je nutné se soustředit na každý krok. V závislosti na Vašich zkušenostech jste po cca 30 – 60 min na vrcholu a protože video řekne více než tisíc slov, podívejte se, jaké jsou z vrcholu Triglavu úžasné výhledy! Na vrcholu jsme strávili přes 30 min, udělali fotografie, videopozdrav a začali sestupovat, což je samozřejmě technicky ještě daleko náročnější, než výstup. Na některých místech si opravdu nedovedu představit, že by pršelo nebo byla špatná viditelnost. Sestup nám trval stejně dlouho jako výstup a byli jsme velmi rádi, že jsme neměli krosny. Ty jsme nabrali pod vrcholem, postavili sněhuláka a začali sestupovat do Koča na Doliču a následně až dolů. A byly to opravdu galeje, voda docházela, slunce pálilo a každý krok dolů a dolů byl při prudkém klesání velmi cítit. Původně jsme si ještě chtěli udělat fotky v cíli, ale nezmohli jsme se na nic, malebné údolí Zadnjica najednou vypadalo nekonečné a vidina dalších 7 hodin za volantem energii nepřidávala. Jakmile jsme se ale dostali k autu a doplnili tekutiny z připravených zásob, energie i nádherné zážitky se nám hned vrátily.
První návštěva Julských Alp tedy byla fantastická a oslava narozenin se pěkně vydařila. Hory i příroda jsou zde zase úplně jiné než např. ve Vysokých Tatrách či Rakouských Alpách a velmi rádi se sem budeme vracet. Pro příště je určitě důležité zvolit variantu nejméně 2 nocí na Slovinku a to buď vystoupit na Triglav za jeden den (v 5 ráno na vrchol a do večera zpátky) a nebo s přespáním první noc v domě Planika nebo Triglavski dom a druhou noc někde v údolí, protože absolvovat během 48 hod 2x cestu do Slovinska opravdu není ta nejlepší zábava 🙂 Podívejte se na přiloženou fotogalerii z celého našeho výstupu v pondělí a úterý 22. a 23. srpna. Pokud plánujete výstup a máte nějaké dotazy (nebo volné místo v autě 🙂 ), určitě neváhejte napsat!
Fotogalerie – Triglav (2864 m.n.m.)
